Moje maminka je maximalistka, co se přípravy jídla na hostiny týče. Nemá ničeho dost. A tak, když připravuje bramborový salát, servíruje ho ve škopíčku, když peče řízky, jsou jich tři velké pekáče. Prostě všeho tolik, aby se na hostině každý najedl, mohl si vzít něco sebou domů a druhý sed bylo dost pro všechny, kteří by se rozhodli přespat, nebo se stavit na „dojednou“. Jednou ale zapomněla zatáhnout rolety a na všechno to jídlo pěkně pražilo sluníčko, některé se muselo vyhodit.

Když se náš bratranec ženil

Hostina to byla vskutku veliká. Vždyť to také bylo lidí. Nikdy bych tak velkou svatbu nechtěla. Měla bych asi pocit, že jsem s tímhle a támhletím neměla čas prohodit slovo a že jsem je o něco ochudila. Nejsem ten typ, který pozve na oslavu lidi a nevěnuje se jim. A stejné by to bylo i se svatbou. Já vím, oni by se třeba bavili, žili by si svůj večer, ale jde o mě a můj pocit. Musela bych se pak nejspíš stáhnout do naší kůlny, zatáhnout rolety a asi všechno zaspat.